Snowboardový manuál pro začátečníky: Jak se naučit na snowboardu

Chceš se naučit na snowboardu? V tomto článku se dozvíš, jestli je lepší vzít si na pomoc instruktora, jak se vyhnout základním chybám a proč je dobré dávat si pozor na ruce.

Může se lyžař naučit za víkend jezdit na snowboardu? Mně se to nepovedlo, a tak jsem o radu poprosila odbornici, lyžařskou a snowboardovou instruktorku Lucindu Svátkovou, která okomentovala mé chyby a poradila, jak na to, abych byla příště úspěšnější.

Rozhodla jsem se, že se zapojím do dnes už masového proudu zábavy a stanu se snowboarďačkou. Lyžuji odmalička, a proto jsem (teď už vím, že mylně) předpokládala, že mi to půjde samo, a tak za instruktora zbytečně utrácet nebudu.

Do lyžařského areálu v Jizerských horách jsem vyrazila s kamarádkou lyžařkou s tím, že výbavu si půjčím v půjčovně. To šlo celkem snadno. Nahlásila jsem velikost bot, svoji výšku a po pravdě jsem se přiznala, že jsem začátečník. Lehce jsem zaváhala pouze při otázce, na kterou nohu jezdím. Jakožto pravák jsem opáčila, že na pravou a po zaplacení půjčovného už jsem měla v rukou snowboard a snowboardové boty. Prvního cíle se mi tedy podařilo dosáhnout rychle a bez problémů. Zatrnulo mi však vzápětí, kdy mi došlo, že se nejdřív musím dostat nahoru na svah.

Areál, který jsme si vybraly, se bohužel nepyšnil žádnou lanovkou, takže mi zbývala na výběr kotva nebo poma. Napoprvé jsem si vybrala pomu. To jsem neměla dělat.

Snažila jsem se nejdřív okoukat styl ostatních – někdo jezdil nahoru s jednou nohou odepnutou, jiní je měli zapnuté do vázání obě. Připadalo mi, že jestli mám udržet rovnováhu, noha, o kterou se budu moct opřít, mi jedině pomůže. Nepomohla! Ani s pomocí vlekaře se mi nepodařilo zůstat zavěšená na tyči déle než pár sekund. Prkno mi jelo na jednu stranu a poma na druhou.

Přemýšlela jsem, jestli se radši nevydat na vrchol sjezdovky pěšky, ale kamarádka mě přesvědčila, ať to s ní zkusím na kotvě. Nakonec jsem to opravdu zvládla. S tím, že jsem se křečovitě držela Lenky, jsem vyjela až do půlky sjezdovky.

Co jsem udělala špatně?

Zajít pro začátek do půjčovny je dobrá volba, jelikož ještě nevíte, zda vás snowboarding bude opravdu bavit. Až poté bych uvažovala o koupi vlastní výbavy. První jsou na řadě boty – ty by měly padnout a musíte jim věřit, že i když se časem položíte do pořádného carvingového oblouku, podrží vás. Vázání a snowboardů je široká nabídka, proto si rozmyslete, k jakému účelu chcete SNB používat, jestli vás víc láká jízda v prašanu, ve snowparku, nebo rychlý řezaný oblouk na sjezdovce. Je lepší se poradit ve specializované prodejně. Na internetu můžete hledat až ve chvíli, kdy už máte ponětí, co znamenají pojmy jako triaxál, twintip, rocker, sidewall apod.

To, na jakou nohu se vám bude lépe jezdit, poznáte jednoduše. Je to ta, kterou dáváte dopředu, když se sklouznete po ledu. Osobně si myslím, že nejlepší je pořídit si hned od začátku twintip snowboard, který má tip (špičku) i tail (patku) stejně dlouhé a vázání si nastavit takzvaně „na kačera“, tedy obě vázání v úhlu +10 až +15 dál od sebe do stran.

A výběr střediska? Ideální je středisko s lanovkou. Jenže těch, ve kterých vede lanovka k mírnému a dostatečně širokému svahu vhodnému pro výuku, je v ČR opravdu málo. Začneme proto tím, že dokud se nenaučíme prkno dostatečně ovládat na rovině a zastavit sesouváním v mírném kopci, šlapeme se snowboardem v podpaží na kopec pěšky. Teprve, když jsem si jistá, že precizně ovládám „koloběžku“, kdy mám zadní nohu venku z vázání a odrážím se s ní po rovině a při jízdě dolů z velmi mírného kopce s dojezdem na rovinu ji mám položenou před vázáním, doporučuji vyzkoušet kotvu. Nejlépe vedle lyžaře, nebo zkušeného snowboardisty, který vás doslova podrží. Při jízdě na vleku je nutné přenést víc váhy na přední nohu, být uvolněná a mít rovná záda.

První a poslední oblouček

Dobrá nálada z toho, že jsem vyjela alespoň do poloviny svahu, mě rychle přešla. „Jak se teď dostanu dolů!“ Vsedě jsem si zapnula do vázání i druhou nohu a pokusila se vstát. Gravitace zafungovala okamžitě a já si sedla zase na zadek. Druhý pokus už byl o něco lepší. Stála jsem s prknem napříč svahu a pomalu se sunula dolů. „To by šlo,“ v duchu jsem si oddechla, „a teď bych se měla pokusit zatočit.“ Jenže když jsem se zkusila rozjet tak, abych nehranila a špička prkna mířila alespoň částečně po svahu, snowboard se mi rozjel tak, že jsem si musela zase radši sednout. Ani byste nevěřili, jak se na snowboardu špatně zvedá ze země. Většinou se mi to podařilo až napodruhé nebo napotřetí. Překvapivě při tom víc než zadek dostávaly zabrat ruce. Připadala jsem si, jako bych hodinu zvedala činky.

Po několika marných pokusech o oblouček, spoustě pádů a jedné kolizi s lyžařem, se mi nakonec skoro u vleku podařilo zatočit. Byla jsem tak udřená, pomlácená a promočená, že jsem to vzdala a šla radši na svařák. Věřila jsem, že se mi druhý den bude dařit líp.

Co jsem udělala špatně?

Je důležité nechtít všechno hned. Výsledky na kopci se nakonec dostaví tím rychleji, čím pomaleji budete postupovat na rovince a mírném svahu. Než si vůbec SNB nandáte, vyzkoušejte si pády, aby nedošlo ke zranění, nikdy nepadejte na zápěstí, vždy na kolena a na zadek. Poté si upněte přední nohu do vázání a zkuste koloběžku, otáčení se se SNB, chůzi do kopce s jednou nohou upnutou, přímý sjezd do roviny apod. Poté přijde sesouvání z mírného svahu – nejdřív backside (po zadní hraně), poté frontside (na přední hraně čelem ke kopci), váhu je nutné držet na obou nohách stejně a pamatujte na důležité pravidlo – mít stále rovná záda. Když zvládnete i toto, můžete začít se sesouváním do stran. Až si budete myslet, že už to zvládáte precizně na obě strany, doporučuji vyzkoušet vlek. U oblouků je potřeba držet váhu víc na přední noze a mít opět rovná záda. Hlavně se neleknout toho, že oblouk nedotočím a za pomoci mírné rotace horní poloviny těla a přenášení váhy v kolenou ho vyjet až do konce.

Pýcha předchází pád

Po bezesné noci v hotelu, kdy mě všechno bolelo, jsem se ráno přemohla a nasadila snowboard znovu. Na kotvě mi to druhý den šlo mnohem líp. Navíc se mi hned na začátku podařilo udělat oblouk. I když jsem se do něj silou natlačila celým tělem a rovnováhu jsem se snažila vyrovnávat rukama jako provazochodec. Problém byl, že po „úspěšném“ zvládnutí jednoho oblouku by měl následovat druhý, což se nestalo. Při pokusu otočit se na druhou stranu jsem neustále padala, a při těch obloucích, které jsem jakž takž zvládala, jsem se vždy otočila až do zastavení. Ale po pár jízdách (respektive koulení se po sjezdovce) jsem přišla sama i na druhý oblouk. Jenom jsem k tomu potřebovala ideální podmínky – nikde mi nikdo nesměl překážet, musela jsem mít trochu rychlost (ale ne moc) a nesměla na mě čekat žádná boule. I když šlo všechno tak, jak bych si představovala, stejně mi většinou prkno nějak zahranilo, nebo podjelo a já se zase válela ve sněhu.

Zlatým hřebem dne se ale stala poslední jízda. Při pádu jsem si totiž pod zadek strčila ruku. Jenom to křuplo a já zůstala sedět a koukat na to, jak rychle mi rudne a otéká zápěstí. Chlazení sněhem nepomáhalo, ruka mě bolela jako blázen. Zachránila mě kamarádka, která na parkoviště dojela s mým prknem a já se za ní loudala opatrně pěšky. Výbavu vrátila, a pak mě odvezla do nemocnice. Diagnóza byla jednoznačná – zlomenina. Víkend se tedy opravdu vydařil. Domů jsem přijela se sádrou a na snowboardu jezdit pořád neumím.

Co jsem udělala špatně?

Jak už jsem zmiňovala, nejdřív je nutné si pády zkusit nanečisto a snažit se zafixovat si, že nesmím padat na zápěstí. Podle popisu jsou mi úplně jasné chyby, které jsem již zmiňovala. Rozhodí vás boule, proto dojde k nečekanému zahranění a k u začátečníků oblíbenému předklonu. Opět připomínám, že rovná záda jsou základem úspěchu, mám pak pružnější kolena a lepší stabilitu.

Co se týká bezpečnostní výbavy, helma by měla být povinností jak pro začátečníka, tak pro zkušeného jezdce. Páteřák a rukavice s výztuží nejsou na škodu. Pokud je vlastníte, používejte je, pokud ne, raději zainvestujte do opravdu kvalitních rukavic, které nepromoknou, jelikož první dny na snowboardu strávíte většinu času s rukama zabořenýma ve sněhu.

Jak je vidět, za víkend se úplný začátečník sám dělat oblouky naučit nemůže. V jeho silách je tak akorát na snowboardu stát, nanejvýš sešoupat svah. Takže je určitě lepší si vzít napoprvé instruktora, už jen kvůli tomu, abyste se nenaučili jezdit s chybami, kterých se budete později těžko zbavovat.